Jak to vypadalo na dvojzkouškách v Masečíně.
Dnes jsme se s paničkou vydaly na naše letošní první agility závody. No teda dvojzkoušky. Ráno jsme musely brzy vstávat a to ve 4 hodiny. Paničce se vůbec nechtělo z postele a kdyby to šlo tak snad jde přemlouvat Jitřenku, aby ještě nevycházela (jako nastěnka v mrazíkovi), aby mohla ještě chvíli spát. Musela jsem jí z té postele pomoct. No pak jsme rychle pádily na autobus, aby jsme si stihly vyzvednout auto a mohly jsme včas vyrazit.
Cesta byla dlouhá, ale ubíhala pěkně, protože na silnicích nebyl takový provoz, jen mě děsně rozčilujou ty autokšíry, kterýma jsem připoutaná k pásu. No co nadělám, prý se to musí. Masečín jsme našly bez problémů a Villu Ginetu také. Mají to tam opravdu moc pěkné a všude kolem jsou samé pastviny a louky a lesy no prostě paráda. Také koníky tam mají krásné, ale ze všeho nejvíc se mi líbila hala, ve které jsme měly závodit. Byl tam skvělý povrch ze sklářského písku a geotextilie na kterém to vůbec neklouzalo a také to vůbec neprášilo a dopady byly měkké. No prostě paráda. Jako první běhaly zkoušky A1 sem patřím i já. První běh byl jednoduchý nebyl tam slalom, ale za to tam byla houpačka, ze které odskakuji dřív než se dotkne země a ještě zvládnu přeskočit zónu. Já si myslím, že to je pořádný víkon ne? Ale panička je jiného názoru. Tak to prý budeme muset trénovat. No prý jsem strašně zlobila, ale když já se tak strašně těšila, já musela vyštěkat všechny ty pejsky co běžely před mnou a těch bylo, protože začínaly běhat SA1 a já byla v LA1 až 32 v pořadí. No řekněte, kdo to má vydržet? Tak jsem z toho byla rozčílená, že když jsem přišla na start tak jsem se nedokázala soustředit na paničku a zkončilo to DISK. Naše nejčastější známka. Pak se postavil druhý běh, který nám připadal o hodně těžší než ten první a panička říkala, že když jsme nezaběhly ten první tak ten druhý také nezvládnem. A to jsem si řekla, tak to né, předem se pochybovat nebude. Když jsme přišly na start byla jsem značně netrpělivá, ale snažila jsem se vydržet. Najednou panička dává povel k vyběhnutí a hop jedna skočka, hop druhá a hele tunel tak tam. Slyším ke mně! No tak jo naštěstí se vracím dřív než vběhnu do tunelu a běžím podle pokynu na slalom, ale pan rozhodčí oznámil odmítnutí, no co, běžím dál. Slalom se mi povedl skvěle i s náběhem a panička měla ohromnou radost. Dál hop skočka, tunel, áčko, hop skočka, další tunel a zase zpět na tu předchozí skočku, látkový tunel a zpět do prvního tunelu, pak jsme se musely promotat asi pěti skočkami pak na šestou a hurá na kladinu. A jéje, pan rozhodčí hlásí chybu nojo no ty zóny, rychle přes skočku a ještě jednu a jsme v cíli! Hurá my jsme to zvládly mi nebyly DISK. Panička měla ohromnou radost a než vypsaly výsledky, šly jsme si zahrát freesbee na jednu z těch pěkných luk. Když jsme se vrátily dozvěděly jsme se z výsledků, že jsme se umístily na 12. místě z 38 závodníků a to není tak špatné a známku jsme dostaly velmi dobře. Takže jsme se o stupeň zlepšily od předchozích závodů. Tak příště to snad bude ještě lepší. Fotky bohužel nemáme, protože tam snámi nebyl nikdo známý tak snad příště.