Výlet na hrad Hasištejn
20.007.2008
Dnes jsme se vydaly s paničkou a našimi kamarády ze cvičáku na výlet, který vymyslela a naplánovala Hanka koníčková naše agility vedoucí. Našim cílem byl hrad Hasištejn. Sraz jsme měly na Teplickém nádraží, odkud jsme se vydali vlakem do Chomutova. Ve vlaku bylo málo místa, ale nakonec se nám podařilo najít 2. volá kupé, kam jsme se všichni složily. Lístky nám přišla zkontrolovat velice hodná paní průvodčí, které jsme se všichni moc líbily. V Chomutově jsme přestoupily do motoráčku, který nás odvezl až do železniční stanice Nová Ves u Křimova. Zde celá naše tlupa vystoupila a udělala si první skupinovou fotku. No já úplně zapoměla říct, že s námi jel i náš páníček. Ten se zahleděl do nějakého motýla, kterého si chtěl vyfotit a tak nám všichni ostatní utekly. No my jsme je po chvilce dohnaly to je jasné. Šly jsme po turistickém značení na zříceninu hradu Hasištejn. Značka nás vedla kolem roztroušených stavení až na konec Nové vsi, zde jsme začaly klesat do údolí Prunéřovského potoka až jsme přišly k rozcestníku Pod Celnou Zde na nás čekala první hospůdka, kde jsme se posilnily na další cestu. Jelikož bylo ale ještě brzo tak si panička s páníčkem objednaly pouze něco k pití. Čekalo na nás klesání přímo ve skalnatém korytě Prunéřovského potoka. Cestou jsme míjely kaskády a skaliska, která vytvářela nádhernou scenérii. Po cestě jsme mělo možnost vidět i dva státní stromy obrovských rozměrů. Paničce se podařilo najít i přímo u cesty krásný velký hřib, který se jí povedlo přivézt v celku domů. Když jsme prošly skalisky dostaly jsme se na louku, po které jsme začaly klesat k hradu Hasištejn. Hrad byl opravdu hezká zřícenina a my pejskové jsme mohli bez problémů jít dovnitř. Prohlédly jsme si celou zřícenina a dokonce mě panička vzala i na menší věž pro lepší rozhled do okolí. Zde jsme přišly k zídce a já nevím co mě to popadlo, ale chtěla jsem ji přeskočit. Ještě, že jsem byla na vodítku. Pode mnou byl sráz asi 10 metrů ne-li více. Panička se docela vylekala a tak mě z toho vodítka na hradě raději vůbec nepouštěla. Jinak co se výhledu týče z jedné strany byl krásný výhled na les a v pozadí bylo vidět několik větrných elektráren, které roztáčel vanoucí vítr. Na druhé straně už ten pohled tak idylický pohled nebyl. Bohužel zde tvořila hlavní dominantu ve výhledu Přunéřovská elektrárna, které narušila celou scenérii. To nás trochu zklamalo a tak jsme si šly raději doprohlídnout zbytek hradu. Po občerstvení jsme se vydali na zpáteční cestu na železniční stanici Kadaň – Prunéřov. Od hradu jsme klesaly strmým svahem až k silnici, která nás vedla až k nádraží. Cestou jsme musely překonat hlavní silnici vedoucí do Karlových Varů, kde auta jezdí opravdu rychle. Po překonání silnice jsme zbytek cesty šly právě podél hranice Prunéřovské elektrárny a tak jsme si mohly zblízka prohlédnout i obrovské chladící věže, pod kterými si člověk připadal jako mravenec. Když jsme přišly na nádraží tak jsme již bohužel viděly jen náš vlak odjíždět. Další jel až asi za 45 minut. Jelikož byly naši páníčci značně unavený poskládali jsme se všude možně na nádraží a v jakémsi polospánku jsme čekaly na náš další vlak. Ve vlaku jsme již jen všichni podřimovaly a těšily se domů. Výlet byl opravdu moc pěkný a i počasí se vydařilo.
Na fotky z výletu se můžete podívat na http://airiska.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Hrad_Hasistejn/
