ZOP
Teda, nějak jsme se s paničkou do toho dali. 18.05.2008 jsme spolu složily druhou zkoušku z poslušnosti dle ZOP.
Bylo naštěstí krásné počasí a všichni jsme účastníci na zkoušce měli dobrou nálady i přes veškerou trému. Asi v půl deváté začali oficiálně zkoušky. Nejprve jsme měli nástup a pan rozhodčí přišel vždy k páníčkovi podal mu ruku a my museli hezky sedět u nohy. Pak si nás vždy volal a začalo se zkoušet.
Já jsem šla s paničkou mezi posledními, protože jsem nedávno hárala, tak abych nerozptylovala ostatní pejsky.
První s čím jsme začínaly, bylo přivolání. Já nemám problém přijít k paničce když vydá povel, ale proč bych od ní měla odcházet, když vím, že mě bude volat zpátky? No dobrá tak nakonec jsem tedy šla ať má radost. Dále následovala chůze u nohy s vodítkem i bez vodítka. Tak tohle je můj kámen úrazu. Já strašně nerada chodím u nohy. Raději běhám volně. No proč bych se měla mačkat na nohu, když je všude kolem tolik prostoru? Tentokrát mě to moc nebavilo, vždyť je to pořád to samé, k noze, v levo bok, v pravo bok, lehni, sedni, vstaň. Psa to už přestává bavit. Tak jsem si zvolila alespoň novou pozici jak si budu sedat. No místo k noze jsem si sedala do zadu za nohy. To není špatný ne? Dobrá já vím, že jsem to tím zkazila, ale mě se ten den chtělo tak moc běhat a lumpačit. Když jsme dodělali klasickou poslušnost, šlo se na cvičení ve skupině. Se mnou cvičili ještě dva psi. A celé se zopáklo ještě jednou ve skupině. Pak jsme dostali povel k odložení za pochodu a to jsem si aspoň trochu schrupla. Brr, ale kam jsme to šli potom? Ale ne, tam já nechci. ¨Vždyť panička ví jak ty zvláštní povrchy nenávidím. No co se dá dělat, tak jo, já už teda jdu. Pak jsme obdrželi výsledky. Panička mě he
zky pochválila. Získali jsme 89 bodů ze 100, což je známka chvalitebně.